Podpora dovedností učitelek*ů předškolního vzdělávání v oblasti zvyšování psychické odolnosti a pohody u dětí

Je tématem mezinárodního projektu RESILIENT PRESCHOOLS, který má pečující duši nejen o děti v mateřských školkách v Evropě, ale také o jejich učitelky*e.  My v Motion Digital si tento projekt hýčkáme a mnohdy jsme dojatí z ochoty a sdílení učitelek*ů, mentorek*ů a ředitelek*ů.  I díky nim tento projekt posouváme dál.

Jeho hlavním cílem je vytvořit a poskytnout předškolním učitelkám*ům ZDARMA praktický výukový materiál o využití pozitivní psychologie ve výuce dětí. Pracujeme na něm spolu s organizacemi a univerzitami z Kypru, Portugalska, Rumunska a Řecka.

Projekt RESILIENT PRESCHOOLS je primárně zaměřen na podporu duševní oblasti dětí (tvz. wellbeing), ale dotkli jsem se také hlubšího a nosného tématu – vysokého rizika vyhoření učitek*lů v mateřských školkách. K jeho prevenci chybí dostatečná osvěta, ale někdy i otevřenost učitelek*ů.  Pojem vyhoření je mnohdy tabu. Co učitelky*e v jejich práci podpoří? Zazněly kupříkladu: supervize, psychologická, popřípadě jiná odborná podpora, edukace a vedení v pravidelné duševní hygieně. Supervize jsou běžně využívané v sociálních službách. Zřídka však ve školství.

Největší výzvou je počet dětí na učitele v klasických státních školkách – tj. dle legislativy je na učitele ve třídě 24 dětí a zřizovatel školky může navýšit číslo o 4 děti. Je celkem běžné, že jeden učitel má na starost 28 dětí a často bez pomoci dalších asistentů. V soukromých školkách to samozřejmě bývá jiné. „Učitel v klasické státní školce tedy může mít naplánováno spoustu skvělých aktivit, ale často zvládá pouze dávat pozor, aby si děti neublížili.“ Poukazuje respondentka a říká, že „učitel tak nemá čas na efektivní řešení konfliktů nebo na individuální práci s introvertními dětmi.“

Všechny účastnice focus group se shodly, že práce s pocity dětí a budování jejich sebevědomí je klíčové. Na otázku: “Jak často používáte ve výuce pojmy jako pocity, sebevědomí, vděčnost, moje a tvoje potřeby, naslouchání, emoce…”, odpověděly všechny účastnice, že s těmito pojmy pracují každý den. Je jejich prioritou, aby každé dítě zažilo pocit úspěchu ideálně každý den a tím tak posílilo svůj pocit sebevědomí a rozpoznalo své silné stránky.

„Důležitá je také práce s chybou.“ Evaluace a sebehodnocení – jedna respondentka uvedla, že každý pátek s dětmi hodnotí, co se ten daný týden povedlo a co se nepovedlo. Vede děti k tomu že to, co se nepovedlo, není špatně. Že je to takto v pořádku a jak s pocitem neúspěchu dále pracovat.

“Učitelky*é mají na starosti celý ten malý vesmír. Je to velká výzva.”
Dalšími důležitými úskalími, které zazněly od účasnic*ků byly, jak nepředávat stereotypy (rodiče – děti, učitelé – děti). Jak nastavit respektující komunikaci učitel – rodič a naopak. Jak si vybudovat důvěru s rodiči a podpořit jejich zapojení do dění. 

„Každý rodič potřebuje svůj typ školky.“ „Děti se adaptují všude a principiálně je jim jedno, kde jsou, hlavně, že ho přijmete s láskou. Pak je šťastné kdekoliv. Je to o rodičích.“ Podotýká účastnice rozhovoru. V soukromých a alternativních školkách je spíš vytvořen prostor pro tvorbu komunity mezi rodiči a školkou. „Komunitní a poradní kruhy s rodiči jsou skvělé. Povídat si, naslouchat a vytvářet bezpečné prostředí.“ Situace s Covidem však tuto snahu spojovat znemožňuje. „Při Covidové pandemii dochází k mnohem rychlejšímu předávání dětí a tím pádem k menšímu předávání informací. Společné akce jsme museli zrušit.“ Přibližují práci v tomto období účastnice rozhovorů.

„Děti jsou naší budoucností.“
Učitelé jsou mediátoři nejen mezi dětmi, ale také mezi rodiči. Často se potýkají s tím, že jejich role není ze strany rodičů, ale i veřejnosti dostatečně oceněna.

 „V očích mnoha rodičů jsme tety/strejdové, kteří si s dětmi jen hrají“, zaznělo nejednou na online setkáních.

Velkým přínosem je, pokud se podaří nastavit takovou pohodu v provozu školky, aby učitelé vytvořili bezpečný prostor pro děti a jejich prožívání situací a emocí. A zároveň i učitelé by měli přispívat sdílením svých vlastních emocí a svou duševní hygienou. „Je třeba znát mindfulness, relaxace a vypouštět přetlaky zdravým způsobem“, sdílí zkušenosti účastnice, protože děti „nasávají“ vše, co je okolo nich.  Obrovským plusem je, pokud má ředitel*ka nebo učitel*ka ke svému vzdělání psychoterapeutický výcvik.

V dalším článku k tomuto projektu se můžete těšit na příklady dobré praxe a poté s vámi budeme sdílet výsledky dotazníkového šetření, které jsme před nedávnem uzavřeli. V tuto chvíli se také chystá překlad oficiálního webu do národních jazyků a letáček. Máte se na co těšit. 😉

Novinky o projektu sledujete na webu projektu: resilientpreschools.eu nebo na facebookové stránce @resilientpreschoolseurope.

K odběru novinek od nás se přihlaste zde:

https://cs.motion-digital.eu/resilient-preschools

Děkujeme všem účastnicím/účastníkům focus groups a rozhovorů za jejich čas, inspirativní i hluboké rozhovory.

Autor: Jana Huberová